Karolína Klubalová zažila ve svých devatenácti letech doposud nejlepší sezonu své kariéry. Rodačka z Liberce opět zářila v ženské ČEZ Extralize, kde nebodovala pouze ve dvou ze třinácti odehraných zápasů. V nejvyšší tuzemské soutěži nasbírala celkem 35 kanadských bodů za 19 branek a 16 asistencí.

Výraznou měrou se mladá útočnice podílela také na historickém úspěchu české ženské reprezentace na domácím světovém šampionátu v Brně a Ostravě. Deseti kanadskými body dotáhla domácí reprezentaci až do finále, kde sice Češky nestačily na Švýcarky, ale i tak obdržely historické stříbrné medaile. Pravoruká útočnice byla druhou nejproduktivnější Češkou na šampionátu a celkově 19. v turnajovém pořadí.

Následovaly ještě tři zápasy v domácí soutěži a neuvěřitelných 12 kanadských bodů a následně přesun do Švédska. I na severu Evropy se Klubalové v nejlepší lize světa dařilo výborně. V osmi zápasech dlouhodobé části soutěže týmu pomohla čtrnácti kanadskými body, ve vyřazovací fázi přidala dvanáct bodů. Klubalová se výborně prezentovala také ve švédském superfinále, kde vsítila obě branky Kalmarsundu. Na titul to ovšem nestačilo. Po zásluze se ale stala nejlepší českou florbalistkou ročníku 2025/26.

Jaká je pocta dostat takové ocenění?

Je to neuvěřitelné. Velmi si toho vážím, jsem opravdu ráda, ale nezvládla bych to bez všech lidí, co mě celou mojí cestu podporovali. Tato sezona byla nejlepší, kterou jsem za celou svou kariéru zažila, ale zároveň byla i tou nejtěžší. Nesmírně si toho ocenění vážím.

Jaká ta sezona tedy byla?

Šílená. Ráda říkám, že byla naprosto neuvěřitelná. Bylo tam tolik pádů, ale zároveň i vzestupů, že to ani nemohu spočítat. Bylo tam hodně spontánních rozhodnutí najednou, ale byla to ta nejlepší sezona.

A možná i ta nejdelší, protože začala v létě na Světových hrách a skončila až ve švédském superfinále. Jak náročné bylo vypořádat se s takovou obrovskou porcí zápasů?

Je to tak. Musím říct, že to bylo velice náročné. Už jen projít bez jakékoliv pauzy z minulé sezony, přes Světové hry, poté Euro Floorball Tour, mistrovství světa a následně, opět bez přestávky, naskočit rovnou do švédské SSL. Milníků v uplynulé sezoně bylo neuvěřitelně mnoho a ještě teď jsem z toho dost unavená, nejenom fyzicky, ale hodně také psychicky. Bylo to náročné.

Vypadá to, že jste první florbalistka v Česku, která dokázala zachránit tým a poté dát dva góly ve švédském superfinále. Je to asi ten obrázek, co přesně zapadá do té sezony?

Ano. Řekla bych, že je to jeden z těch obrázků. Bylo to také finále. Celkově všichni lidé, co se přišli podívat, jak mě přijal tým, Švédsko, vše to zapadá k sobě a bylo to neuvěřitelné.

Jaké to bylo sejít se zase s holkami pár týdnů po mistrovství?

Velice ráda jsem všechny holky viděla. Měli jsme zlatý tým bez zlaté medaile, nedá se to říct jinak. Nikdo nebyl mimo partu, všichni jsme byli pohromadě. Neskutečný tým, asi nejlepší, ve kterém jsem kdy byla.

Jak bylo těžké přestoupit v rozehrané sezoně do Švédska?

Bylo to hodně spontánní. Na základě emocí z prohraného finále na mistrovství světa jsem měla pocit, že vyhledávám něco nového a víc profesionálního. Říkala jsem si, že kam jinam jít, než do Švédska. Vím, že jsem říkala, že budu odcházet až po sezoně po maturitě. Chtěla jsem si uzavřít jednu životní kapitolu a otevřít druhou, ale bouchla jsem do stolu. Šla jsem do toho v půlce sezony a nelituji toho.

Jak moc velkou roli hrálo to, že v Kalmarsundu už jsou Michaela Kubečková se Šárkou Staňkovou? Že jste vlastně z té nejlepší lajny na světě, jak to nazval Lukáš Procházka, ve Švédsku teď tři z pěti.

Hrálo to velkou roli. Jít do Švédska a být hozena mezi Švédky a švédštinu je velice těžké a ještě navíc, když jsem odešla v půlce sezony. Možnost mít po svém boku spoluhráčky z Česka bylo tím klíčovým momentem, který mi pomohl se adaptovat na SSL.

Zmiňovala jste, že vás čekala maturita. Jaké to je připravovat se na maturitu v takto těžké sezoně?

Snažila jsem se dodržovat režim, kdy jsem každé ráno chodila na osmou hodinu do knihovny učit se sama. Učitelé mi posílali materiály, spolužáci mi posílali, co dělali. Snažila jsem se vše naučit sama.

A povedlo se?

Díky bohu ano (úsměv).

I díky tomu jste následně s větším klidem podepsala v Kalmarsundu až do roku 2029?

Musím říct, že ano. Spadl mi ohromný kámen ze srdce, když jsem se dozvěděla, že jsem maturitu zvládla. Bylo to něco, bez čeho bych nemohla odejít zpět do Švédska, takhle mohu ve svém angažmá na severu Evropy pokračovat.

Kalmarsund se herně zvedá, což bylo vidět v této sezoně. Letos jste si sáhly na superfinále, jaké jsou cíle do další sezony?

Cíl je jasný. Chceme nejen navázat na minulou sezonu. Holky od začátku minulého ročníku naskočily do SSL výborně a můžeme to vidět nejen na účasti v superfinále. Tým byl totiž na úplně jiném levelu, než když začínal. Teď na to snad navážeme a doufám, že to bude mít trochu jiný konec. 

Hrály jste proti Thorengruppenu, což je dlouhodobě nejlepší tým světa. V superfinále jste jej poměrně výrazně potrápily. Možná nejvíc z týmů z poslední sezony. Sama jste dala dva góly, jaké to bylo?

Už jen přijít do arény plné lidí a vědět, že hrajeme proti nejlepšímu týmu světa, byl sám o sobě neskutečný pocit. Bylo to opravdu neuvěřitelné. Je to něco, o čem jsem snila už odmala a nastoupit tam a vědět, že jsme opravdu ve finále, je nezapomenutelné.

Předtím jste se učila víc české předměty kvůli maturitě, přijde teď čas víc se učit švédštinu?

Když jsem tam byla ty tři měsíce, tak už jsem chodila na kurz švédštiny. Snažila jsem se něco podchytit, abych alespoň trochu rozuměla, ale kvůli maturitě jsem to musela ukončit, abych se soustředila právě pouze na ni. Teď budu mít určitě víc času a chci se naučit alespoň trochu švédsky.

Dá se tedy říct, že Karolína Klubalová žije svůj sen dál.

Dalo by se to tak říct, ale není to úplně jednoduchá cesta. Jsou tam překážky. Je to náročné, ale dá se to tak říct, je to sen.

Obecně, jaké je prostředí v Kalmarsundu? Protože to je tým, který v ženské kategorii vyletěl až v posledních letech, tak jak to vnímáte?

Prostředí vnímám velice dobře. Už jen to, že náš hlavní trenér je Němec a to, že se všichni můžeme domlouvat v jednom jazyce v angličtině, tak to hraje obrovskou roli v tom, že jsme si všichni blíž, než kdybychom byly jen Švédky, Češky, Finky, Norky, tak by to bylo mnohem těžší, takhle nám to všechno usnadňuje.

Jakou máte podporu z domova? Přece jen není to úplně jednoduché jen tak se sbalit a vyrazit na sever, tak předpokládám, že z domova asi musí nějaká podpora být...

Moji rodině patří to největší díky, protože bez nich bych to nezvládla. Oni mi řekli, že mě podpoří tak, jak se rozhodnu, což jim nikdy nezapomenu. Podporují mě od mých začátků a bez nich by to prostě nešlo. Jezdí za mnou, byli i na švédském superfinále, takže o tom žádná.

Startuje příprava na nový cyklus v reprezentaci. Jak se na to těšíte a co před vámi bude stát za výzvy? Přece jen tam půjdete s velkým očekáváním a velkým tlakem okolí i vás samotných.

Já se nejvíc těším na to, že zas budu moct být v týmu s holkama. Těším se na novou cestu, protože právě ta cesta z nás dělá tým, kterým jsme na konci, a který bojuje o nejvyšší příčky. Určitě chceme navázat ne ten úspěch, který jsme udělaly v Brně a Ostravě a myslím si, že ta práce k tomu bude hodně směřovat.